Naše redakce vyzpovídala Kateřinu Kubištovou, která cestuje stopem. Je podle ní stopování bezpečné? A zažila při něm nějaké nepříjemné zážitky? Právě na takové otázky, jsme se zeptali.
JAK BY SES PŘEDSTAVILA ČTENÁŘŮM?
Jmenuji se Kateřina Kubištová, je mi 23 let, jsem z Plzně, ale co je úplně to nejdůležitější, jsem také nadšenou cestovatelkou. Od doby, kdy jsem poprvé odjela do ciziny za prací, nějak nemůžu přestat hledat letenky do různých destinací. Je to jako droga!
V červnu jsem ofiko na nějakou dobu ukončila léta studií cestovního ruchu a střemhlavě se vrhla do cestování. Za tu dobu jsem stihla prostopovat celou Gruzii a teď už jsem třetí týden na Taiwanu jako učitelka angličtiny na základní škole.
VZPOMENEŠ SI, CO BYL PRVNÍ IMPULS K TOMU, ABYS ZAČALA STOPOVAT?
Jasně, na to si vzpomínám přesně! V roce 2015 jsem byla na Islandu, který jsem chtěla celý procestovat. Hned první den v Reykjavíku jsem potkala Češku Hanku, se kterou jsme si naplánovaly společné cestování. Popravdě je tato severská země poměrně drahá. Peněz jsme zas tolik neměly, a tak mi Hanka oznámila, že budeme stopovat. Bránila jsem se zuby nehty, že do něčeho tak nebezpečného v žádném případě nepůjdu, ale nakonec mě přemluvila. Povedlo se jí to i díky několika kladným referencím od ostatních cestovatelů na internetu, no a já podlehla. Společně jsme projely pořádný kus Islandu a byla to naprostá paráda! Netrvalo dlouho a už jsem stopovala i sama. Island je mimo jiné přezdívaný zemí „ohně a ledu“ a všechno je tam neuvěřitelně daleko, a tak vás místní rádi svezou, i když vás třeba vidí jen jít po krajnici a někdy vám ani nedají na vybranou. Když jdete pěšky, krajina se po hodině chůze skoro ani nezmění, tedy kromě koní a ovcí, a za svezení jste nakonec moc rádi. Jelikož se jedná o nejbezpečnější zemi světa, znásilnění jsem se jakožto holka bát rozhodně nemusela. Vše je tam spíše ve stylu „Chceš?“ „Nechceš? Tak ne!“ nebo „Chceš?“ „Jo? Tak jdem!“. Islanďani celé léto vlastně jen společně prosexují! 😀
Island – Horké prameny
Island – Okolí jezera Mývatn
Island – Skogafoss
VE KTERÝCH ZEMÍCH JSI UŽ STOPOVALA?
Jak jsem už říkala, tak poprvé jsem stopovala na Islandu. O rok později jsem se opět vydala za prací na sever, ale tentokrát do Norska. Tam jsem stopovala ve svém volném čase sama a po ukončení práce za mnou přijel můj přítel a společně jsme projeli Norsko stopem od severu k jihu. Teď v červenci jsme s přítelem zamířili na jih za teplem do Gruzie, kterou jsme poznávali celý měsíc včetně místní nemocnice, kde jsme skončili s parádním úpalem na kapačkách. Před odjezdem na Taiwan jsem poprvé stopovala i v České Republice. No ono mi ani nic jiného nezbývalo, protože jsme se sestrou připravovaly stopovačku na Šumavě na Povydří pro školu v přírodě a potřebovaly jsme se rychle dostat zpět k autu. Nakonec nám zastavilo auto plné rozesmátých chlapíků, kteří nám celou cestu říkali, že bychom stopovat neměly a že je to nebezpečné. Popravdě mám ten samý názor na Českou Republiku také a sama bych u nás stopovat nechtěla. Tady na Taiwanu prý autostop ani neznají, tak asi ostrouhám a budu se vozit sama na půjčeném scooteru.
Mapa – Norskem od severu k jihu
Mapa – Gruzie stopem přes Kavkaz
STOPUJEŠ ČASTĚJI SAMA NEBO VE SKUPINĚ?
Jsem těžkej individualista, ale co se týče autostopu, ráda sdílím zážitky. Tak třeba, když jedeš v Gruzii sedm hodin v nákladním prostoru nějaké sto let staré vejtřasky, jsi rád, že se tomu můžeš s někým hihňat. Gruzii i Norsko jsem projela se svým přítelem, který sice není srdcem cestovatel jako já, ale baví ho ty neuvěřitelné zážitky, kterých máš pak fakt hafo.
MYSLÍŠ SI, ŽE JE PRO ŽENY STOPOVÁNÍ NEBEZPEČNÉ?
Jak kde a jak kdy. Pokud se vydávám na cesty, je pro mě důležité si nejprve něco o té zemi zjistit. Pokud se sama holka vydá stopovat do zemí na severu, jako je právě Island, Norsko, Švédsko, Finsko a asi i Dánsko, problém to určitě není. Pokud se však chce vydat na východ či jih Evropy, určitě bych doporučovala alespoň parťačku a ne moc vyzývavé oblečení.
V Gruzii jsem byla kolikrát šťastná, že mám s sebou Míru. Ačkoliv jsem doposud vždy v autě seděla na předním sedadle, v Gruzii jsem byla ráda, že sedím vzadu a Míra tak může dohlížet na řidiče. Když oni Gruzíni mají rádi ženský a ty jejich jsou malé, hubené a téměř bez poprsí. Když tam pak přijede holka krev a mlíko jako jsem já, tak se chovají až moc obdivně. Také je tam velmi silný patriarchát. Ale jak říkám, vždy záleží, kam se chce člověk vydat.
Islandské městečko
Island Polární záře
ZAŽILA JSI PŘI NĚM NĚJAKÝ NEPŘÍJEMNÝ ZÁŽITEK?
Ano, nepříjemný zážitek jsem zažila v Gruzii, kdy, jak říkám, se muži chovají až moc obdivně. Stalo se nám tam dvakrát, že jsme narazili na „šmatlu“, co by si se mnou rád ehm… „pohrál“. Ten druhý za mě Mírovi nabízel nejdřív 10 a pak 20 dolarů. No ale usoudili jsme, že to není nic moc nabídka, tak jsme jí nevzali… :D. Popravdě to ale bylo opravdu hodně nepříjemné a ani výmluva, že jsme manželé (na oko), nezabrala.
Nebo z jiného soudku, když jsem sama stopovala po Islandu a řidič se mě po asi pěti minutách jízdy zeptal, jestli věřím v Ježíše Krista. V některých situacích se člověk musí zachovat diplomaticky. Bohužel moje odpověď „Ano, věřím že žil.“ ho moc neuspokojila a začal ze mě páčit informace o mém náboženském přesvědčení. Ale na druhou stranu jsou to zkušenosti, které mě posilují a vím jak se třeba zachovat příště.
Gruzie – Autostop v Ladě
Gruzínská auta
Gruzie – Kazbegi
CO JE NAOPAK TVŮJ NEJVĚTŠÍ ZÁŽITEK ZE STOPOVÁNÍ?
Myslím, že komplexně stopování je velkým zážitkem. Ale určitě mezi moje úplně největší zážitky patří to, že jsme si například v Norsku stopli taxík nebo jsme jeli s kamioňákem 6 hodin bez toho, aniž by na nás promluvil. Vlastně jsme ani netušili, jaké národnosti je a celou cestu si pouštěl electro music, z čehož nám už málem přeskočilo a mysleli jsme, že se z nás po poslechu této hudby stanou masoví vrazi. Jen jsme doufali, že masový vrah není on. No a pak jsme s ním ještě hodinu rozváželi zboží po supermarketech v norském městě Bodo.
Dále mezi nej zážitky patří určitě i 7 hodinová jízda v nákladním prostoru dost staré dodávky, kdy jsme celou dobu seděli na zemi společně s velkou pneumatikou. Byla to taková jízda vejtřaskou. Celkem nás to bavilo, ale trochu v nás hrklo, když nás zastavila policie. Říkali jsem si, že je to pro nás „GAME OVER“, ale k našemu velkému překvapení otevřel policista dveře, znuděně se na nás podíval, dveře zase zavřel a odkráčel pryč. No a my jsme mohli pokračovat dál v jízdě do města Kutaisi. Ale ani prohlídka města s gruzínskou policií nebo jízda autem značky Tesla v Norsku nebyly od věci!
Gruzie – Jízda v nákladním prostoru staré dodávky
Gruzínská policie
V JAKÉ ZEMI (ZEMÍCH) SE TI STOPOVALO NEJLÉPE?
Island je top v bezpečnosti a rájem stopařů. Zastaví vám tam téměř každý, jen ne vždy na silnici někoho potkáte. Sever Norska, a to především Lofoty, na kterých jsem strávila 3 měsíce, jsou také velice bezpečné pro samotné ženy stopařky. Ovšem nebylo to tak rychlé jako na Islandu a pokud se jedná o dvojici, je to ještě pomalejší. Opět zde platí, že ne vždy něco jede. Na jihu Norska žije více lidí, ale zase je tam vše mnohem rychlejší, takže ne vždy vás někdo chce vzít, protože většinou někam pospíchá. Ale také tam žije hodně lidí z arabských zemí, a tak jsem si říkala, že bych tam asi úplně sama stopovat nechtěla, ale pokud by nebylo zbytí, šla bych do toho. A co se týče Gruzie, tak ta byla naprosto skvělá! Zatímco jsme v Norsku čekali v průměru hodinu, tak v Gruzii to bylo tak pět minut. Jen je zde problém, že si člověk s angličtinou většinou ani neškrtne, a tak jsem musela oprášit svou školní ruštinu. Trochu problémem bylo to, že na Gruzíny neplatí žádné směrovky kam jedete a tak, protože vám řeknou, že tam nejedou a odjedou pryč. Proto jsem vždy říkala, že jedeme „pouze tím směrem.“ Pak nás ochotně popovezli dál. Navíc pokud vidí „Evropana“, mají mnohdy dojem, že se z nás sypou peníze jak z oslíka, a tak se nás hodně lidí snažilo nacpat nějakému kamarádovi do auta, který nás ochotně na místo určení doveze za hodně hodně peněz. Tady vždy zabrala výmluva, že jsme studenti a nemáme peníze. Pro každou zemi platí prostě jiná pravidla, která člověk musí ale objevit sám.
Norsko – Autostop Teslou
Norsko – Spaní ve stanu
Norsko – Trolltunga
NOSÍŠ U SEBE PŘI STOPOVÁNÍ NĚCO NA OBRANU, TŘEBA PEPŘOVÝ SPREJ?
Ano, pepřový sprej vozím. Je to dobré nejen při sebeobraně s lidmi, ale také se zvířaty. Také mám selfie tyč, kterou můžu použít v případě ohrožení. Ha ha ha. Ta tyč byla dobrá právě v Gruzii, kde jsou místní psi prý nějakým záhadným způsobem odolní vůči pepřáku, a tak nám místní lidé radili, že pokud v ruce budeme držet nějakou hůl, tak k nám pes nepřiběhne. A opravdu to fungovalo! Když oni ty psi strašně řežou, a tak mají z holí respekt. Také mám na obranu s sebou Míru, tedy pokud s ním zrovna jedu.
CO NA TO, ŽE STOPUJEŠ ŘÍKAJÍ TVOJI PŘÁTELÉ NEBO RODINA?
No ono jim nijak nic moc nezbývá jiného, než to pouze přijímat. O mé první stopovací zkušenosti jsem mamince řekla, až když bylo po ní. Pochopitelně by se bála. Ale my máme takové pravidlo, že se vždy ozvu, že jsem v pořádku, když se dostanu někam na wifi. Pak mají rodiče jistotu, že mi nic není.
NAPADÁ TĚ NĚCO, CO BYCH CHTĚLA NA ZÁVĚR VZKÁZAT NAŠIM ČTENÁŘŮM?
Díky autostopu mohu nejlépe poznávat místní lidi a jejich kulturu, protože jsou to často oni, kdo zastavují. Není to ani tak o ušetření peněz (ačkoliv to je také velkou výhodou), ale především o vztazích, porozumění a poznání. Žádný řidič vám nezastaví, když sám nebude chtít. Oni si často chtějí povídat, zeptat se co tam děláte, co jste zač a odkud, na vaše plány, co jsme v jejich zemi už viděli, doporučit vám super místa atd. A tak je také při autostopu nejdůležitější právě mluvit a usmívat se.
Místní jsou těmi nejlepšími průvodci, protože oni svou zemi opravdu znají a to žádná cestovní kancelář ani knižní průvodce nenahradí. Takže bych chtěla čtenářům vzkázat „Pokud toužíte po dobrodružství a opravdovém poznání země, stopujte! Díky autostopu nikdy nejste sami a dozvíte se mnohem více, než obyčejný turista! Nikdy nevíte, co vás druhý den čeká, koho potkáte, nic si přesně nemůžete naplánovat, ale o to přesně jde! Je to super!“